OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Finská kapela pojmenovaná po slavném podsvětním převozníkovi se dosud na stránkách Metalopolis neobjevila. Jako jeden z lidí, kteří mají v oblibě hudební proud, ve kterém se CHARON pohybuje, musím touto recenzí současně i zpytovat svědomí a pokud možno naše přehlížení částečně napravit. CHARON své počátky datují do první poloviny devadesátých let a více méně se vezou na vlně finského rocku/metalu, kde asi největšího uznání dosáhli SENTENCED, s nimiž mají mnoho společných prvků.
„Songs For The Sinners“ je pátým albem CHARONu a bez většího studu navazuje tam, kde poslední album skončilo (v kladném i negativním smyslu slova). Libují si v neveselých melodiích a v (ve Finsku tolik oblíbených) depresivních náladách. Ale na druhou stranu jejich hudba má dostatečnou energii, a tak se neutápí v umíráčkové rytmice. CHARON mají velikou výhodu v osobě Juha-Pekka Leppäluota, který je výborným zpěvákem a díky svému procítěnému vokálu i jedním z tvůrců atmosféry na albu (albech). Ostatně mu dal přednosti i Ville Laihiala ve své skupině POISONBLACK, když se skromně ujal postu kytaristy. Zatím jediné album „Escapexstacy“ bylo dostatečným důkazem plodné spolupráce. Osobně jsem na nové album POISONBLACK (snad letos vyjde) velmi zvědavý (zvlášť nyní, po rozpadu SENTENCED). Ale vraťme se k CHARON. Tradiční rčení: „je to stejné jako minule“, „kapela se příliš nevyvíjí“ nebo „celé album je dost stejné“ platí i zde, ale s tou poznámkou mezi řádky, že si album dokáže udržet posluchače po celou dobu a rozhodně netrpí únavovým syndromem.
Při poslechu úvodní „Colder“ (vyšla i jako singl) je zřejmé, že POISONBLACK tu opravdu nebyl zmiňován zbytečně. Nicméně už od druhé energické šlehy „Deep Water“ má materiál osobitější charakter. Osobně spatřuji vrchol alba v úderné skladbě „Rain“, následované baladickou „Air“, kde hostující Marko Manninen doprovází oba zpěváky velmi pěknou pochmurnou hrou na cello. Tyto skladby po sobě jako by ukazovaly obě tváře CHARONu. Jako dvě strany mince, které jsou v ostatních skladbách na albu promíchány v jeden celek. Ale i jako celek mají svou působivost. Název skladby „Ride On Tears“ (jinak podobně jako „Rain“ velice povedená věc) tak možná nejlépe odráží to, co se nám CHARON snaží na „Songs For The Sinners“ říci.
„Songs For The Sinners“ je dobré album. Instrumentálně opět o něco dál, propracované a především si udrží zajímavost po celou stopáž. Škoda je, že se CHARON drží svého osvědčeného přístupu a nesnaží se posunout o trochu dál. Nyní to ještě prošlo, ale pro příště by to chtělo více inovace a experimentu.
„Songs For The Sinners“ je dobré album. Instrumentálně opět o něco dál, propracované a především si udrží zajímavost po celou stopáž. Škoda je, že se CHARON drží svého osvědčeného přístupu a nesnaží se posunout o trochu dál. Nyní to ještě prošlo, ale pro příště by to chtělo více inovace a experimentu.
6,5 / 10
Juha-Pekka Leppäluoto
- zpěv
Pasi Sipilä
- kytara
Lauri Tuohimaa
- kytara
Teemu Hautamäki
- basa
Antti Karihtala
- bicí
hosté:
Jenny Heinonen
- ženský zpěv
Santeri Kallio
- klávesy
Kari Tornack
- klávesy
Marko Manninen
- cello
1. Colder
2. Deep Water
3. Bullet
4. Rain
5. Air
6. She Hates
7. Ride On Tears
8. Gray
9. Rust
10. House Of Silent
Songs For The Sinners (2005)
The Dying Daylights (2003)
Downhearted (2002)
Tearstained (2000)
Sorrowburn (1998)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Spinefarm Records
Stopáž: 44:00
Produkce: Mikko Karmila
Studio: Studio 303, Finnvox Studios
tenhle hudební styl je taková moje malá úchylka :-)) Ale mám takový pocit, že noví Charon se určitě budou líbit i "normálním", finskou nasládlou gotikou nepostiženým lidem...je to přiměřeně tvrdé, trochu romantické (božínku...), tu nářezovější, tu zase baladičtější, zpěvák má vynikající hlas (opravdu - kam se hrrrabe Valo, nebo Laihiala) ... a vůbec se to poslouchá moc dobře. V rámci stylu určitě nadprůměrná deska a pokud bych jí měl srovnat třeba právě s posledními HIM či (prý už navždy) posledními Sentenced, tak není co řešit - Charon je porážejí na hlavu.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.